Letní Táboranč 2009 - 2. běh
(táborančeři, táborančtým, foto táborančtým) No a už jsme tady my, druhoběháci! Fakticky jsme se sem těšili a byli jsme přezvědaví, co nás tu čeká. A sluníčko, jako by to vědělo, se na nás hřejivě smálo a po lijácích z minulého týdne (i našich malých obavách z neznáma) nezbylo ani památky. Tak připravit, tři - dva - jedna - START!
Den první
Tak jsme sem přece jenom trefili! Opravdu nevím, proč se táta pořádně nekouknul na stránky, když je tam prý pořádný popis cesty jako pro malé děti! Takhle jsme objížděli ranč kolem dokola a pořád jsme se nemohli strefit. Nebyli jsme sami :-), takže se příjezd do deseti hodin posunul o celou hodinku, ale dorazili jsme všichni, a že nás bylo! Stejně jako v prvním běhu jsme pobíhali, vybalovali svačinky, dopisovali potřebné papíry a tak, maminky nás objímaly a některým bylo trochu i do breku, hlavně těm, co na táboře ještě nebyli. Najdeme si tu nové kamarády? Paní zdravotnice Monika řekla, že určitě ano, a pořádně nám prohlédla vlásky (ach ty vešky veškovaté) - a už jsme zamávali a začali jsme si hrát s našimi budoucími vedoucími, Honzou, Martinou, Verunkou a Mončou. Sluníčko pálilo a nám trochu začalo kručet v břiše. Kdy už bude oběd? Přece hned po seznamovacím nástupu! Postavili jsme se do řady proti táborovým dospělákům a Ivetka nás moc pěkně přivítala. Pak už se nám představili všichni náčelníci a kuchaři a pomocníci a vůbec všichni velcí, a po nich jsme řekly my děti svá jména o také odkud jsme přijely. Tý jo, ze všech koutů republiky! A zazvonil zvonec, skutečně, a seznamování byl konec, ale hlavně to byl zvoneček svolávací a volal nás k obědu. Byl FANTASTICKÝ a buchtičky se sypaly a šódó teklo proudem! Po o jsme nedostali volno, protože jsme ještě nebyli rozdělení do srubů, prý, až se seznámíme. A tak jsme šli splétat pavučinu z provázku, to je zajímavá hra, při které si musíme zapamatovat jména a také co má ten před námi i po nás rád. Pavučina to byla pořádná, jako od křižáka. Aleš nás pak provedl celým rančem, ukázal všechna zvířátka i zákoutí, také určil hranice, za které můžeme jen se souhlasem dospěláků, a vůbec popsal všechno, co smíme a co ne. Hned potom jsme si vzali lahvičky s pitím a vyrazili s kozičkami a koníky na procházku kolem ranče, abychom se seznámili s okolím i s tím, na co si máme dávat pozor vedle zvířátek. Okolí ranče je hodně pestré - kopce, potok, louky i pole, lesy i pastviny pro krávy. A představte si, že tu prý jsou i srnky, mufloni, daňci a divočáci! Celou cestu nad námi kroužila káňata, napočítali jsme jich sedm! Kručení v břiše jsme zahnali křupavou tatrankou, ale to už bylo na zpáteční cestě. Před večeří jsme se stihli akorát tak rozdělit do skupin (pozor, jsme Beaťáci a Bobrtým), a pak už jsme se ubytovali do srubů. Mohli jsme bydlet, jak jsme si to domluvili sami mezi sebou, heč! A po dobroučkém jídlíčku dlabáníčku jsme si rozdělili služby a ti, co měli zvířátka, se o ně šli postarat. Ostatní si vybalovali a zahnízďovali se. Potom nás zvoneček svolal na kroužek AHA, kde jsme si pověděli, co nás ten ten překvapilo (příjemně i nepříjemně), a také nám vysvětlili náčelníci, co se bude dít s věcmi, které zapomeneme někde po ranči - budou dány do krabice Ztráty a nálezy a budeme si je muset večer odběhat! Chachacha, sama si dám velký pozor, abych toho moc nenaběhala! Ale prý takových předsevzetí už bylo! Zívání nás poslalo do umývárek a na kutě. Co se první den zdá, to se prý splní. Co to asi bude? Mně se určitě nebude zdát nic, se zavřenýma očima totiž skoro netrefím do spacáku... no tak tedy dobrouuu...
Den druhý
(pokračování - zápis dokončím hned, jak se mi dostane do rukou celá předloha, děkuji za pochopení, Aleš)
Den třetí
(pokračování - zápis dokončím hned, jak se mi dostane do rukou celá předloha, děkuji za pochopení, Aleš)
Den čtvrtý
(pokračování - zápis dokončím hned, jak se mi dostane do rukou celá předloha, děkuji za pochopení, Aleš)
Den pátý
Dnes to nebylo jiné než předešlé dny - opět tady kokrhal kohoutek Pája. Je od opravdického kohouta k nerozeznání, říkal to i pomocník Martin, a to je muzikantský profík! Asi nemá cenu popisovat ranní (tedy spíš dopolední) kolečko - mytí, společné čištění zubů s kytarou, ranní kroužek, rozcvička, snídaně, dojení, úklid s bodováním, sváča - tohle všechno probíhá každičký den, prý nás to učí řádu a taky pořádku. No, někteří z nás mají na věc jiný názor a povídají něco o prázdninách, klídečku a tak, ale není jich mnoho, asi jen dva :-). Před obědem jsme se rozdělili po skupinách a začali tvořit oddílové pokřiky, Bobrtým ve studiu a Beaťáci v saloonu, abychom se vzájemně nerušili a také od sebe neopisovali. Už se těšíme na předváděčku! Také jsme si udělali kroužek AHA za včerejšek, to jsme ho nestihli. Nejvíce zaznělo chvály na noční procházku, hodně z nás něco takového dosud nezažilo, bylo to "fakt hustý" a přitom se nikdo nebál. I táborák se všem líbil a hodně z nás prostě řeklo, že se nám líbilo všechno. Špagety k obědu neměly chybu, skoro všichni jsme si přidali a někteří i vícekrát, i holky, že Jindro? Také zatroubila pošta a přivezla pohledy a dopisy od rodičů i kamarádů, čteme je vždycky o poledním klidu, to se hezky vzpomíná. Odpoledne jsme se připravili na velkou procházku k rybníku Velký Mastník, kde jsme se měli vykoupat. Zvonek nás na ni sice svolal, ale viděli jsme na náčelnících, že se jim nezdá zatažená obloha, ani blýskání na obzoru. Abych to zkrátila, procházka byla zrušená a raději jsme uklidili všechno venku a připravili se na déšť. Ten přilétl za pár minut a zabubnoval na střechy stovkami krup. To jsme si libovali v teple a suchu saloonu a studia! Polovina z nás začala tvořit scénář divadelního představení, druhá začala s výrobou domácího sýra - připravili jsme sýřeninu, sesbírali do plachetky a zavěsili na vykapání, stejně jako to dělaly naše prababičky. Venku zatím bylo boží dopuštění, proudy vody bičovaly dvůr a kdo musel na záchod, vrátil se promočený na kůži. Náčelníci nás postupně poslali na sprchování, kde nás paní zdravotnice Monika prohlédla kvůli klíšťatům, to se dělá každý den. A zase ztráty a nálezy, ale tentokrát jich bylo jen pár a tak jsme se moc nenaběhali. Venku se zatím hodně setmělo a tak jsme si na kroužek AHA museli rozsvítit. Bouřka bouřila, dvakrát krátce vypadl i proud, ječeli jsme ve tmě jak pominutí, dokud nás Aleš neokřikl. Po večeři nám náčelníci nabídli, jestli chceme spát pohromadě ve studiu, souhlasili jsme všichni. Připravili jsme obří ležení z molitanů a dek brzy už jsme pochrupávali, jako miminka. Jen noční hlídka nás prý pořád přikrývala, protože jsme se odkopávali. Vždyť to říkám, jako miminka.
Den šestý
Budíček byl ve studiu také společný a kohoutek zakokrhal přesně v osm, ale někteří z nás už byli vzhůru a viděli ho na vlastní oči! A pak už to šlo ráz na ráz - úklid studia, zubočistění s kytarou, ranní vítací kroužek, snídaně, péče o zvířátka, úklidy srubů a bodování, sváča. A pořádný slejvák kroupák dešťák, takže jsme museli zrušit společné fotografování a raději jsme si moc rádi zalezli k tvůrčí činnosti, jak to nazývají naši náčelníci. Půlka z nás pokračovala ve výrobě táborových památníčků a druhá půlka se šla "poprat" se scénářem divadelního představení. Obojí nám šlo náramně a moc se těšíme na veřejné předvedení našich kousků. Po obědě pršet nejenže nepřestalo, ale k velkým kapkám se přidaly pořádné kroupy! Ale z oken saloonu ten nečas vypadal docela příjemně :-). Pomocník Martin sedl ke klavíru, začal hrát džezové vypalovačky (živil se jako profesionální muzikant a tak mu to moc pěkně šlo) a v mžiku měl vedle sebe plno dětí, ostatně jako vždycky. Po dobré večeři (byly excelentní francouzské brambory, jak je nazval džezmen Martin) jsme se společně podívali na zajímavý film o zvířátkách. Byl dost dlouhý a dost hezký, ani jsme nedutali. Večerní hlasování o spaní ve studiu vyhráli zastánci společného spaní, a tak jsme se všichni osprchovali a zavrtali se do spacáků, každý na svém včerejším místečku. Ještě jsme si před spaním udělali kroužek AHA, zazpívali společnou ukolébavku Ho ho Watanay a pak už nás jen uspával déšť, který bubnoval do plechů na střechách a šuměl v koruně obrovského dubu nad jídelnou. Jsme fakt rádi, že nám neprší za krk, ve stanech to mají určitě těžší. Tak dobrou noc, milá zeměkoule.
Den sedmý
Omluva
Milí rodičové, přijměte prosím omluvu za nepravidelné doplňování textů a fotografií do této kroniky. Přepisuji zápisy podle dodané předlohy a to pouze tehdy, mám-li noční hlídku. Také fotografie doplňuji postupně tak, jak mi je naši lovci prchavých okamžiků nosí. Děkuji za pochopení, přeji příjemné dny. Aleš
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zpět